"Atentát na Malcolma X" 21.2.1965

                from Mecca_Audio on Vimeo

Záběry (bez zvuku) natočené bezprostředně po atentátu.
21.2.1965, v 15:10, krátce po zahájení shromáždění v Harlemu (v kulturním centru Audubon Ballroom) organizece OAAU byl Malcolm X zasažen 21 výstřely, z toho dvakrát do hrudníku. V 15:30, krátce po převozu do Kolumbijské nemocnice, byl prohlášen za mrtvého.




Video

Silent clip of the Audobon Ballroom immediately after the assassination.
February 21, 1965, at 3:10 P.M., Malcolm X is shot several times just after he has begun to address an OAAU rally at the Audubon Ballroom. Malcolm is pronounced dead at 3:30 pm, shortly after arriving at Columbia Presbyterian Hospital.


Audio
 
Introductory remarks made by Benjamin Goodman (Karim):


"And without any further ado, I bring before you Brother Minister Malcolm, and I pray that you and I will listen—listen, hear, and understand." Malcolm X greeted his followers "As-Salaam Alaikum",
The audience responded: "Wa'alaikum salaam".  Then he tried to deliver his speech, but the assassins threw a smoke bomb and pretended arguing, there is when one of the men yelled: "Get your hand out of my pocket!" Malcolm tried to calm them down saying "Hold it, hold it". The rest of this sad story, as you know it, is one of many black spots that stained recent American history.











Fobie?


„Dnes se výbuch konat nebude. Je příliš brzy... nebo příliš pozdě. Nepřicházím vyzbrojen odhodlanými pravdami. V mé mysli nehřímají fatální myšlenky. Přesto si zcela nezaujatě myslím, že by bylo dobré říci jisté věci. Ty věci vyslovím, nebudu je křičet. Protože křik už dávno odešel z mého života.“

Frantz Fanon "Černá kůže, bílé masky" (přeložila Irena Kozelská)


S tématem islámu se v mediích nejčastěji objevuje slovo „fobie“, avšak soudě podle chování českých politiků a určitých skupin v ČR si jsem jistý, že oni strach nemají. Naopak, jejich esencí je nenávist, a jestliže dříve tito lidé investovali svou energii do zahrádkaření nebo víkendů na chatě, nyní vyměnili  svůj koníček za nový, který rovněž symbolizuje i určitý životní styl. Pár obličejů těchto nenávistníků jsem při demonstracích viděl a popravdě ve mně vzbuzují dojem, že snad i práci vyměnili za „hlídkování“ v internetových diskusích, a jakmile tam někdo ukáže sebemenší náznak empatie s muslimy, vyrážejí do boje. Není novinkou názor, že křikloun hnaný pouze emotivní nenávistí něco změní. Kdyby mi teď někdo chtěl namítnout, že Hitler křikloun byl a „hodně“ (bohužel) dokázal, řekl bych mu na to, že on nebyl pouhý emočně vyhrocený roztleskávač nenávisti. Spolu s těmito vlastnostmi měl hlavně organizační schopnosti a znal dobře psychologii člověka, a proto uměl ovládnout jak politiky, tak i davy. Nenávist, a to mnohem sofistikovanější než ta z internetu, je přítomna také v médiích a politice. Skoro bych řekl, že divákům jsou informace a zprávy o událostech dávkovány a podsouvány tak promyšleně, že bych dokonce snad i já sám uvěřil tomu, že je třeba zakázat muslimské plavky, aby nám nepřipomínaly muslimy.

Muslim mezi Východem a Západem



foto: mapa světa z 16. století
autor KÂTIP ÇELEBI (1609–1657) turecký historik a zeměpisec (
Wikipedia)


Muslimové uznávají jenom vlastní pravidla


K zodpovězení této otázky se musíme nejprve ptát, jak islám chápeme, a jakým prizmatem nahlížíme na jeho dění. Jestliže budeme islám posuzovat podle chování muslimů, a hlavně těch, o kterých píší média, nebo budeme vycházet z náboženských zdrojů (Korán, tradice proroka Muhammada), dojdeme k velmi odlišným výsledkům. Chybou je, že se oba pohledy slévají do jednoho a nerozlišují se. Nezasvěcený pozorovatel z Evropy pak nemá možnost je sám rozklíčovat. Toto je dle mého názoru zcela zásadní východisko a typ metodologie, jak se dostat „dovnitř“ jakékoliv filosofie, „ismu“ nebo „hlav“ členů určitého společenství. V současnosti si také všímám, že na kritiku svých vlastních řad ze strany umírněných muslimů nazíráno s nedůvěrou; buď je této kritiky málo a není (údajně) příliš slyšet, nebo se těmto hlasům nevěří a označují se za slova nereálně a utopisticky smýšlejících výjimek okrajové menšiny.


"Hip hop není mrtvý…“


Picture: Dondi´s train 1980 (NYC) 
the photo was taken by Martha Cooper, published in the book "Subway Art" (Holt, Rinehart and Winston, 1984)


Představa, že hip hop je idylická rodinka čtyř různorodých vyjádření, je představa velmi utopická. Propojení a určitá spojitost graffiti, rapu, djingu a breakdance je dána spíše tím, co je spojovalo na svém počátku, tj. město a sociální podmínky, ze kterých vzešly, co se ale dělo dál není až tak společný úděl, jako spíš individuální vývoj a samostatné myšlení jednotlivých elementů. 

Konec pozemského věku? Debata s orientalisty Ondřejem Beránkem a Bronislavem Ostřanským a religionistou Zdeňkem Vojtíškem na téma tzv. Islámský stát. (ČR Vltava 4.2.2017)



foto: Bojovníci takzvaného Islámského státu - Foto: Day Donaldson, flickr.com , CC BY 2.0




Zajímavá debata s orientalisty Bronislavem Ostřanským a Ondřejem Beránkem, kteří jsou rovněž editory knihy "Islámský stát: Blízký východ na konci časů", a religionistou Zdeňkem Vojtíškem proběhla na Českém rozhlase Vltava 4. 2. 2017. Během necelé hodiny se tato trojice snažila poukázat na skutečnosti, které media opomíjejí a rovněž zmínit důležité historické souvislosti, které jsou nutné k pochopení IS. Ondřej Beránek označuje způsob, jakým IS vykládá teologické texty termínem "klipovistost" (viz s. 28 v knize "Islámský stát..."), jež je postavena na selektivním čtením Koránu a Sunny. Takto "vytažené" pasáže náboženských textů pak IS zasazuje libovolně do "svého" kontextu a prezentuje svůj světonázor, kterým chce přesvědčit muslimy z celého světa, aby se přidali na jeho stranu.

Další stěžejní taktikou IS je zpochybnit komplexnost světa a vyrušit tzv. šedou, tj. nejednoznačnost, opak polarizovaného světa rozděleného na černou a bílou. Myslí se tím ale hlavně muslimové, kteří takzvaně stojí mezi Západem a Východem, a právě oni jsou cílovou skupinou IS k níž hovoří a kritizuje zároveň. Cílem je přesvědčit tyto nerozhodnuté muslimy, že Západ není na jejich straně a zviklat jejich, dle IS naivní, představy. Výsledkem je pak svět dvou stran; my vs. oni, resp. IS vs. zbytek světa. Důležitým tématem v rétorice IS je apokalyptika a jak se s ní pracuje např. ve svém internetovém občasníku Dábiq, na toto téma hovořil B. Ostřanský. V knize "Islámský stát..." věnoval tomuto tématu celou kapitolu.


Na velmi zajímavou analogii mezi IS a "odborníky" na islám poukázal Zdeněk Vojtíšek, když zmínil IS a jeho výklad teologie a eklektický přístup k několikasetleté tradice islámské teologie* a obdobný přístup v Evropě, kde se šmahem zavrhne dlouholetá tradice orientalistů a pozornost dostane instantní vykladač politického islámu. 


------------------
poznámka:

* Věrouka (ar. ‘aqída), čtyři teologické školy (ar. medhab, pl. madáhib) Hanafi, Maliki, Shafi'i a Hanbali.

"Black History Month 2017"




„Who taught you to hate the color of your skin? Who taught you to hate the texture of your hair? Who taught you to hate the shape of your nose and the shape of your lips?
Who taught you to hate yourself from the top of your head to the soles of your feet?
Who taught you to hate your own kind?

Who taught you to hate the race that you belong to, so much so that you don't want to be around each other? You know. Before you come asking Mr. Muhammad does he teach hate, you should ask yourself who taught you to hate being what God made you.“


Malcolm X “Who taught you to hate the color of your skin?” 
(May 5, 1962, Los Angeles)

................................

"Some of the children reacted with such intense emotion to the "doll test" or the "coloring test" that they were unable to continue. One little girl who had shown a clear prefernce for the white doll and who described the brown doll as "ugly" and "dirty" broke into a torrent of tears when she was asked to identify herself with one of the dolls."

Kenneth B. Clark 
speaking about his "Doll test",
the text was taken from the Clark´s book "Prejudice and Your Child"



................................
"We all know that philological research will show that the word "Negro" was originally an adjactive meaning black. This is especially true of the latin languages; for example in Spanish, un hombre negro means a black man, and un caballo negro means a black horse. But logical grammar and just a little plain, common sense tells us that
when word "Negro" is used not to qualify,
but no denomination a race of people it is no longer an adjactive,
it is 
a proper name and should be written with a capital letter."

James Weldon Johnson 
"Negro" With a Big "N" August 17, 1918
Published in the book „Writings James Weldon Johnson"



................................
"Moreover if association and contact with Negroes is distasteful to you, what is it to white people? Remember that the white people of America will cetainly never want us until we want ourselves. We excuse ourselves in this case and say we do not hate Negroes but we do hate their condition, and  immediately the answer is thrown back on us in the very words. Whose is it to change that condition? The job of the white people or the job of the black people themselves, and especially of their uplifted classes?

W.E.B Du Bois 
The Essay "Integration", April 1934)
published in the book "W.E.B. Du Bois Writings"



................................
"One of the difficulties about being a Negro writer (and this is not special pleading, since I don't mean to suggest that he has it worse than anybody else) is that the Negro problem is written about so widely. The bookshelves groan under the weight of information, and everyone therefore considers himself informed. And this information, furthermore, operates usually (generally, popularly) to reinforce traditional attitudes. Of traditional attitudes there are only two--For or Against--and I, personally, find it difficult to say which attitude has caused me the most pain. I am speaking as a writer; from a social point of view I am perfectly aware that the change from ill-will to good-will, however motivated, however imperfect, however expressed, is better than no change at all."

James Baldwin 
"Autobiographical Notes", the 1st chapter of "Notes of a native Son"



................................
"Can you imagine being rejected by a blind, white woman in the middle of the street while I was helping her across? When she heard that I was black, she told me to take my filthy hands off her."

John Hope Franklin

„Mirror to America: The Autobiography of John Hope Franklin“

Gil Scott Heron "New York City" (1976) Lyrics



New York City/I don´t know why I love you
maybe it´s because you mine
Like so many others, I found it all too easy
to stand off at a distance an´ criticize.
But there ain´t nothin´ wrong with the city,
just some people been wrong there like everywhere else.

New York City/I don´t know why I love you
maybe you remind me of myself.
I been broke and I been criticized.
I been pushed off to the side.
but I always felt inside
like New York City, was misused and mistreated,
run with when the runnin´ was good.
Ignoring the beating absorbed by those who live there
and the gangsters keepin´ the books.
But there ain´t nothin´ wrong with the city,
just some people been runnin´ it, runnin´ it to death.

New York City/I don´t know why I love you
maybe you remind me of myself.
The sounds of the city
transport you around the sun.
The music of every nation
helps make the island one.
It´s home to both tramp and artist
and dreamers from everywhere;
but most of all kind hearted people
whose stories ain´t on the air.

New York City/I don´t know why I love you
something inside of me I feel
New York City/I don´t know why I love you, but it´s real.









Credits
Congas, Bongos, Timbales – Tony Duncanson
Congas, Percussion – Barnett Williams
Drums [Traps], Percussion – Reggie Brisbane
Electric Bass, Vocals – Danny Bowens
Engineer, Mixed By – Ralph Moss
Piano, Electric Piano, Vocals – Brian Jackson
Producer – Gil Scott-Heron & Brian Jackson
Producer [Associate] – Tom Wilson (2)
Tenor Saxophone, Flute – Bilal Sunni-Ali
Trumpet – Delbert Taylor
Vocals – Gil Scott-Heron, Victor Brown

"Prostor 106 - Anatomie nenávisti" (2016)



Revue Prostor své nové číslo věnuje jevu, který výrazně rezonuje soudobou nejen českou společností – nenávisti. Přední čeští autoři a myslitelé se v dramaturgickém konceptu dokumentaristy Ivo Bystřičana setkávají, aby se každý ze své perspektivy pokusili vystihnout anatomii tohoto jevu. Cílem je ukročit od běžných frází a morálního povýšení a soustředit se na pochopení prvků, které stojí za vzepjatými společenskými emocemi. Anatomii nenávisti v hlavních sekcích čísla pojatých jako Anamnéza, Diagnóza, Indikace a Terapie tvoří texty Petra Pitharta, politologů Jiřího Pehe či Ondřeje Slačálka, rusisty Tomáše Glance, sociologů Daniela Prokopa a Ondřeje Císaře, arabistů Miloše Mendela a Bronislava Ostřanského, filmařky Violy Ježkové, profesora práva Jiřího Přibáně, environmentalisty Lukáše Likavčana, politoložky Anny Durnové a mnoha dalších. Divadelní hru Anatomie nenávisti pro toto číslo napsal dramatik Roman Sikora.

"The Thrill Is Back" Styles P



"Used to wonder where did the culture go
If it left, did it go where it's supposed to go?
(did it?)
Good question, no answer"



"The Thrill Is Back" Statik Selektah Ft: Styles P

Církve a náboženství černé Ameriky - Mgr. Lenka Philippová (přednášky 28.2.2017 - 16.5.2017 @HTF UK)



Večerní akademie religionistiky a teologie - přednášky pro veřejnost

Více na webu Husitské teologické fakulty 



úterý 28. února 2017, 17:00 
1) Úvod do problematiky; náboženství otroků. Úvod do studia afroamerické historie a kultury. Počátky otrokářství v severoamerických koloniích, vznik legislativy definující otroctví na rasovém základě a charakteristiky amerického otroctví. Náboženství otroků (slave religion): problematika pramenů a rekonstrukce podob náboženského života otroků.

úterý 14. března 2017, 17:00 
2) Černé církve před občanskou válkou. Důsledky americké války za nezávislost pro černošskou populaci. Druhá vlna náboženského probuzení v Americe a její vliv na 1) vznik černých kongregací a denominací (baptistické, metodistické) a 2) misii mezi otroky. Abolicionismus.

úterý 28. března 2017, 17:00 
3) Černé církve v éře segregace. Růst černých církví, reorganizace denominací, rozvoj kulturně specifické podoby černošské bohoslužby v období po občanské válce. Kazatel Joseph W. Seymour a počátky letničního hnutí na Azusa street (1906–1909). Afroamerické letniční denominace (Church of God in Christ).

úterý 11. dubna 2017, 17:00
4) Recepce islámu Afroameričany: Národ islámu. Etiopianismus. Symbolika judaismu a islámu jako nástroj kritiky křesťanství (jeho podílu na rasovém útlaku Afroameričanů) a rekonstrukce afroamerické identity. Esoterické vlivy. Drew Ali a Moorish Science Temple, Wallace D. Fard, Eliah Muhammad a Nation of Islam.

úterý 2. května 2017, 17:00
5) Martin Luther King Jr. a hnutí za občanská a volební práva. Mýtus o občanském aktivismu černých církví. Martin Luther King Jr., filosofie nenásilného protestu a strategie občanské neposlušnosti vs. Malcolm X a osvobození „všemi nutnými prostředky“. Deziluze konce 1960s, radikalizace a hnutí černé síly.

úterý 16. května 2017 17:00
6) Černé církve a náboženství současné Ameriky. Černé církve dnes: problémy a výzvy. Národ islámu pod vedením Louise Farrakhana. Afrocentrické a esoterické tradice (např. Five-Percent Nation, kemetismus). Vztah černých církví a náboženství k současnému společenskému a politickému vývoj.

Rozhovor se sociologem Karlem Černým na téma politický islám, integrace evropských muslimů a spiritualita českých konvertitů k islámu (12.12.2016)


               foto: "Islámský design" Daud Sutton (2013)


Zprostředkování informací o muslimské společnosti a jejím náboženství bývá nejčastěji úloha orientalistů nebo politologů, pohled z jiného úhlu přináší sociolog Karel Černý, který se tématicky zaměřuje na Blízký východ a postavení muslimů na Západě. Kromě již zmíněného oboru, který může přispět ledasčím v současné debatě o muslimském světě, zmínil bych také jeho způsob psaní, který může na první pohled působit příliš "úsporně", v kontextu celého textu ale nezatěžuje čtenáře mnoha detaily a ve výsledku jej obohacuje souvislostmi, které prakticky napomáhají vytvořit si obraz daného tématu. Předkládaný rozhovor představuje nejen publikace o politickém islámu a analýzu českých a evropských muslimů, rovněž může být ale i jakýmsi "vzorkem", jak nazírat na určité téma a závěry podložit fakty a ne dojmy.

Revue Prostor "Anatomie nenávisti" (Křest a debata)



Revue Prostor "Anatomie nenávisti" (č. 106/2017)

Kdy:  30. ledna 2017 od 18.30
Kde: Cafe Prostoru

Revue Prostor ve spolupráci s NTKino zve na křest 106. čísla s titulem Anatomie nenávisti a s ním spojenou debatu. Debaty se zúčastní někteří z přispěvatelů a moderovat ji bude dokumentarista Ivo Bystřičan.

Revue Prostor své nové číslo věnuje jevu, který výrazně rezonuje soudobou nejen českou společností – nenávisti. Přední čeští autoři a myslitelé se v dramaturgickém konceptu dokumentaristy Ivo Bystřičana setkávají, aby se každý ze své perspektivy pokusili vystihnout anatomii tohoto jevu. Cílem je ukročit od běžných frází a morálního povýšení a soustředit se na pochopení prvků, které stojí za vzepjatými společenskými emocemi. Anatomii nenávisti v hlavních sekcích čísla pojatých jako Anamnéza, Diagnóza, Indikace a Terapie tvoří texty Petra Pitharta, politologů Jiřího Pehe či Ondřeje Slačálka, rusisty Tomáše Glance, sociologů Daniela Prokopa a Ondřeje Císaře, arabistů Miloše Mendela a Bronislava Ostřanského, filmařky Violy Ježkové, profesora práva Jiřího Přibáně, environmentalisty Lukáše Likavčana, politoložky Anny Durnové a mnoha dalších. Divadelní hru Anatomie nenávisti pro toto číslo napsal dramatik Roman Sikora.

vice zde

"Když černoch nemluví černě" (debata čtyř jazzových hudebníků)

Cannonball Adderley                                   Cecil Taylor                                         Rahsaan Roland Kirk   
       
Diskuse tří předních představitelů moderního jazzu, která vyšla v časopise Down Beat v roce 1966, demonstruje hned několik přístupů a rovněž přesah, resp. tenkou hranici mezi děním ve společnosti/politice a kultuře. Zatímco saxofonista Cannonball Adderley představuje křesťansky orientovaný, politicky umírněnější proud, jako protiklad zde vyčnívá pianista Cecil Taylor. Třetí debatující, na první pohled nestranný, je další saxofonista Rahsaan Roland Kirk, s jehož nestranností to není až tak horké (viz album "Blacknuss" Atlantic, 1972). Adderleyho názory nejsou známy jen z interlud jeho desek, ale také společenskými aktivitami, např. s Rev. Jesse Jacksonem (viz album "Country Preacher", Blue Note 1969). Oponent Taylor evidentně vyvěrá ze zcela jiných kořenů a dává to najevo hned v první reakci, kdy prafrázuje projev Malcolma X "The Ballot or The Bullet" (Duben 1964), když řekne: "Černoši žijí v Harlemu v ghettu. V Americe vůbec žijí v ghettech. To znamená horší školy, relativně vyšší činže za horší byty, vyšší ceny za jídlo.". Jeho východiska jsou ovlivněna černošským nacionalismem a důrazem na soběstačnost, vše toto nalezl u již zmíněného politika. Tento názor nebyl zcela ojedinělý a mezi další významné osobnosti jazzu patří Archie Shepp, který rovněž sympatizoval s Malcolmem X a krátce po jeho atentátu mu věnoval album "Fire Music". Někdy vedla podpora Malcolma X tak daleko, že kapelu rozdělila, to je případ bubeníka Maxe Roache, který spolupracoval se zpěvákem Oscar Brownem, Jr. Jejich názory byly právě, co se politiky týče v naprostém rozporu, Roach nezastával umírněné a trpělivost zdůrazňující slova M. L. Kinga, Jr. jako Brown a spolupráci s ním ukončil. Přesto nahráli možná nejangažovanější album v dějinách "We Insist! Freedom Now Suit", Candid, 1960.


Osudy Židů za druhé republiky (1. října 1938–14. března 1939)



                    foto: Kiel (severní Německo) 1932

Poznámka:
Následující citace a popisky jsou převzaty z publikace "Rozpad židovského života" (Academia, 2016), která popisuje úděl Židů a emigrantů z pohraničí během druhé republiky. Mnohé citace jsou neveselou vzpomínkou na českou malost a jak rychle se uměla zorientovat ve vypjatém nacionalismu. Rovněž poukazuj i na ty, co si v této době dokázali udržet zdravý rozum. Ačkoli se jedná popis doby na přelomu let 1938/1939, v určitém ohledu současnost ukazuje, že si vše možná zopakujeme.

Ježíš v islámu


Měsíc, kdy si křesťané připomínají narození Ježíše, je nepochybně nejideálnější moment v roce pro zmínku o roli a významu tohoto Božího proroka pro vyznavače islámu. Obecně lze říct, že islám chová pro Ježíše velkou úctu, rovněž ale chápe jeho roli s určitými rozdíly než křesťané, tj. dogma o trojici a role Ježíše jako Syna Božího. Pro přesnější popis a výklad byly zvoleny dvě ukázky z knih našich dvou předních orientalistů, Luboše Kropáčka a Bronislava Ostřanského. První část, zaměřená obecně na teologii, je převzata ze dvou velmi známých publikací, "
Duchovní cesty islámu" a "Súfismus: dějiny islámské mystiky". Zde je popsáno postavení a význam Ježíše v sunnitském islámu, dále pak pohled súfíjů, který je mnohdy na hranici islámu, ale vždy se snahou o jeho sblížení se s křesťany. Je-li řeč o Ježíši, nemůžeme opomenout islámský pohled na konec světa, ve které hraje Ježíš podstatnou roli. Pro tuto pasáž byla použita ukázka z nedávno vydané knihy "Konec tohoto světa: milenialismus v judaismu, křesťanství a islámu", autor islámské části je Bronislav Ostřanský. 


"Islám jako výzva pro křesťany" Pavel Hošek (Návrat domů, 2016)



"V současné diskusi o islámu jde o hodně: nejen o dobrý pocit, že mám pravdu, zatímco moji oponenti se mýlí. Jde o budoucnost. Postoje každého z nás totiž mají vliv na okolí a ve společném souzvuku mohou dolehnout až k představitelům naší země a Evropy, a tím spoluurčit politický vývoj. To je velká věc, ale Pavlu Hoškovi jde o mnohem víc: aby tyto postoje - ať jsou třeba vzájemně odlišné - každopádně odrážely víru v Ježíše Krista a aby křesťané právě tímto způsobem přispívali do společné diskuse. Zrovna tohle za ně totiž nikdo jiný neudělá. Proto je tak ohromně dobře, že tato kniha vyšla." 
Doc. PhDr. Zdeněk Vojtíšek ThD., religionista, Univerzita Karlova, Praha

"Islámský stát: Blízký východ na konci časů" O.Beránek, B. Ostřanský (Academia, 2016)



Islámský stát (IS) s nečekanou rychlostí a brutalitou vtrhnul v roce 2014 skrze zpravodajství do našeho povědomí a od té doby nepřestává vyvolávat mnoho emocí i otázek. Jak chce, abychom jej viděli – a jaký doopravdy je? Jde o do krajnosti dotaženou radikalizaci islamismu či spíše brutální podobu islamizace extremismu? A z jaké perspektivy se nejlépe dobereme odpovědi? V kontextu IS západní média často zmiňují slovní spojení „kultura smrti“. Smrt, záhrobí a očekávaný konec světa hrají zásadní roli v rétorice IS, stejně jako v propagandě, kterou tak účinně ohromují Západ. Bez smrti a záhrobí, a to v mnoha jejich aspektech a rovinách vnímání, je zkrátka přemítání o IS předem odsouzeno k neúplnosti. Smrt „obětujícího se mučedníka“ IS na bojovém poli jako nepřekonatelná bojová taktika; smrt jako vysvobození pro Onen svět plný rajských příslibů v barvité a dramatické propagandě IS; nekompromisní hroboborectví jako radikální přístup k posledním věcem člověka; tedy smrt oslavovaná, zasazovaná do univerzálního kontextu apokalyptického boje sil Dobra a Zla, teologicky rozebírána v souvislostech mučednictví či umně propagandistiky ošetřená v mediálních vzkazech IS směrem na Západ – to vše, a mnohem více, rozebírá monografie editorů Ondřeje Beránka a Bronislava Ostřanského, vědeckých pracovníků Orientálního ústavu AV ČR.