mecca audio

Kniha Arabský román: vznik a vývoj uměleckého žánru (1830-1930) se zabývá formativním obdobím moderní arabské prózy v kontextu arabské kulturní a literární obrody - nahdy. Monografie přináší nový pohled na úlohu arabských obrozeneckých autorů při hledání literárních forem a metod směřujících ke vzniku moderního arabského románového žánru. Cesty arabských obrozenců do Evropy dokládají jejich snahu získat vědomosti nejen o vývoji moderní evropské literatury, ale i celé společnosti. Arabští autoři tak nacházeli v Evropě inspiraci pro svou literární tvorbu a také pro rozsáhlé reformy, které chtěli uskutečnit ve své vlasti (Egyptě, Levantě, Tunisku aj.). Kapitoly týkající se typologie arabského románového žánru obsahují odpovědi na řadu zkoumaných otázek a současně přinášejí řadu hypotéz, jimiž se v současné době zabývá arabská i západní literární kritika. Během devatenáctého a první poloviny dvacátého století se arabský román stal respektovaným uměleckým žánrem, který seznamoval své čtená…

"Hofmohren, afričtí služebnící kupovaní na trzích s otroky ve středomořských přístavech, se stali módním doprovodem evropských panovníků a šlechty zejména v 18. století.2  Známi ovšem byli již mnohem dříve. Po staletí plnili – podobně jako „trpaslíci“ nebo pokřtěné Turkyně – funkci kuriózního příslušenství královského, knížecího či aristokratického dvora, jakési dekorace, někdy i funkci hračky pro urozené děti. Byli svým způsobem exotickým „sběratelským předmětem“, dokládajícím výjimečné postavení svých pánů v rámci stavovské společnosti. V 18. století navíc začali ztělesňovat typ dobrého, nezkaženého divocha, jehož si vysnili osvícenci. Většinou skončili jako prostí sloužící, několik jich však udělalo pozoruhodnou kariéru."

Eduard MAUR
@Theatrum historiae 9, 2011

Celý text v PDF(16 s.)

"Dear moma, I hope you can feel your son, traveled the world, but i´m comin´ back to where it begun"

"S kultem fyzické krásy jako podmínky pro ideální, romantickou lásku se americký divák setkává ve filmu i na stránkách časopisů. Tento stereotyp působí o to ničivěji tam, kde je reklamní obraz v zásadním rozporu se skutečností". Úvodní text z anotace ke knize Toni Morrison "Nejmodřejší oči" (1) poukazuje na životní realitu Afroameričanů a jakým způsobem ovlivňovala jejich pohled na sebe sama. Téma knihy zrecyklovalo brooklynské duo Black Star v roce 1998 ve skladbě "Thieves In The Night" (2) a citaci použili pro refrén své skladby. 

Diskuse tří předních představitelů moderního jazzu, která vyšla v časopise Down Beat v roce 1966, demonstruje hned několik přístupů a rovněž přesah, resp. tenkou hranici mezi děním ve společnosti/politice a kultuře. Zatímco saxofonista Cannonball Adderley představuje křesťansky orientovaný, politicky umírněnější proud, jako protiklad zde vyčnívá pianista Cecil Taylor. Třetí debatující, na první pohled nestranný, je další saxofonista Rahsaan Roland Kirk, s jehož nestranností to není až tak horké (viz album "Blacknuss" Atlantic, 1972). Adderleyho názory nejsou známy jen z interlud jeho desek, ale také společenskými aktivitami, např. s Rev. Jesse Jacksonem (viz album "Country Preacher", Blue Note 1969). Oponent Taylor evidentně vyvěrá ze zcela jiných kořenů a dává to najevo hned v první reakci, kdy prafrázuje projev Malcolma X "The Ballot or The Bullet" (Duben 1964), když řekne: "Černoši žijí v Harlemu v ghettu. V Americe vůbec žijí v ghettech. To zname…