Muhammad Iqbál "Kniha o věčnosti" (1932)

foto by Hesham Elsherif (Egypt, Fayoum) @ D o c u m e n t a r i e s 

Obyvatelé západu ztratili představu o nebi,

ženou se jen za pouhým naplněním svého břicha.

Čistá duše nepřebírá barvu ani vůni těla.

A komunismus nemá nic společného s jeho spasením,

náboženství jeho proroka (Marxe).

Který vůbec nezná pravdu, je založeno na rovnosti břicha;

a přitom sídlem bratrství je srdce,

jeho kořeny jsou v srdci, ne ve vodě a hlíně.

Kapitalismus spočívá rovněž ve vykrmování těla,

jehož neosvícená hruď neobsahuje žádné srdce;

jako včela, která se pase na květu,

překračuje okvětní plátky a odnáší med,

i když růži tvoří všechno – stonek i list,

barva i vůně, právě pro její krásu lká slavík.

Překračuje talisman, vůni i barvu, dává sbohem formě,

upíná se jen na význam.

Přestože je obtížné odhalit vnitřní smrt,

nevolej, že růže, která je pravdou, je vlastně hlína.

Duch obou je nesnadný a nesnášenlivý,

nezná-li žádného Boha a klamou lidstvo.

Jeden žije z výroby, druhý ze zdanění

a člověk je jako sklenice drcená mezi dvěma kameny.

Jeden obrací na útěk vědu, náboženství, umění,

druhý okrádá tělo duši i ruku o chléb.

Spatřil jsem oba ponořené do vody a hlíny,

oba s opáleným tělem, ale s úplně černým srdcem.

zdroj: Muhammad Iqbál, Džavednáma (Kniha o věčnosti, 1932)

         Ukázka básně převzata z knihy "Svět islámu" Francis Robinson (1996)

         Překlad do češtiny Jan Marek