"Tvář moderního jazzu" Lubomír Dorůžka (Praha, 1970)



Kultura amerických černochů patří dnes už k velmi dobře zmapovaným oblastem a celá řada hudebních publicistů podrobně a v širších souvislostech zpracovává téma R´n´B, SOUL nebo RAP. Pro JAZZ a celou kulturní avantgardu 60. a 70. let patří určitě mezi zásadní autory Amiri Baraka (dříve LeRoi Jones), který ve své knize „Blues People: Negro Music in White America“ (1963) popisuje svět afroamerických hudebníků ve všech svých etapách a proměnách. 


Tento typ autora nesestavuje jen fakta a chronologický vývoj hudebních stylů, jeho pohled je vždy paralelně vyprávěn s politickým a sociálním děním konkrétní doby a předkládá čtenáři další faktory, které ovlivnily jejich vývoj. Amiri Baraka je zmíněn záměrně, protože několik částí z výše uvedené knihy je publikováno Lubomírem Dorážkou v jeho další knize, „Tvář moderního jazzu“, která navazuje na předešlou „Tvář jazzu“. Nebude vůbec nadnesené, když se označí za nejzásadnějšího hudebního publicistu a bude tím hlavním zprostředkovatelem informací ze světa hudby. Nebýt jeho, těžko bychom mohli číst o příbězích z New Orleans a začátcích prvních jazzových kapel, a následně pak pozorovat příchod „mladší generace“ s novým zvukem a hlavně novým přístupem k jazzu.

Autor již v úvodu vyjasňuje rozdíl v etapách, jimiž jazz ve 20. století prošel; 50. léta znamenala naprostou revoluci a jazz lze zjednodušeně dělit na období před a po.
Neustálé proměňování hudební matérie a pracovních metod i psychologie jeho tvůrců byly sice pro jazz příznačné od samých počátků; stěží však byla mnohotvárnost a rozrůzněnost jednotlivých forem jazzu, jejich umělecké závažnosti i jejich společenského uplatnění větší, než právě dnes. (…) Podstatná je okolnost, že na přelomu 50. a 60. let zažil jazz nový, zatím možná nejvýznamnější zlom, (…) Tímto směrem se jazz ubírá stále důsledněji do šíře programově umělecké tvorby, společensky angažovanější daleko více než kdy předtím a postižené téměř všemi obecnými problémy soudobého umění našich dní.

Antologie Tvář moderního jazzu se nesnaží působit objektivním sborníkem. Již samotná koncepce sestavit hlavní část z překladů knih amerických publicistů anebo autentických výpovědí samotných jazzmanů, dává jasný charakter celé knize. V druhé polovině 20. století se propojuj hudba s uměním a politickým životem, jazzová kapela už není jen nástrojem pro zábavu a pobavení. Ke slovu se dostává „nový“ černoch, který objevil ztracenou hrdost a dávnou historii země svých předků. Podobně jako ve 20. letech afričtí černoši ve Francii oslavovali své kořeny umělecko-filosofickým směrem „Negritude“, stejně tak Afroameričané zakomponovali do svých skladeb politické názory Malcolma X, poezii Langstona Hughese a LeRoi Jonese.

Zvuk bebopu a free jazzu přinesl zcela jiný úhel pohledu a jazz se stal více komplikovanější formou prezentace názorů. Škála hudebníků se rovněž více rozšířila a nabízela spektrum filosofií, které se mnohdy stávaly okrajovou záležitostí a marně hledaly své vyznavače. Kniha Lubomíra Dorážky přináší jedinečné svědectví doby a významných osobností jazzu z celých Spojených států, díky ní se můžete vrátit zpět do New Yorku 50. let a objevit už dávno zapomenuté časy, kdy John Coltrane hrál spolu s klavíristou McCoy Tynerem a Miles Davis vydal svou desku Rebirth of Cool.

Subjektivita a větší prostor věnovaný přímým účastníkům je v tomto případě výhodou a vyzdvihuje tuto knihy nad ostatní, protože zachytit takto autenticky období jazzu v jeho nejvýznamnějším období se již nikdy neopakovalo.


..................................
Název: Tvář moderního jazzu
Autor: Lubomír Dorůžka
Grafická úprava knihy: Miloslav Fulín
Vydavatelství: Praha – Bratislava Supraphon
Rok vydání: 1970
Počet stran: 239 s.
..................................


::Seznam literatury a časopisů, jejichž pasáže byly použity::

"THE RELUCTANT ART", Benny Green, 1962
"DEATH OF MUSIC", Henry Pleasants, 1961
"MODERN JAZZ", Siegfried Borris, 1962
"BLUES PEOPLE:Negro Music in White America", LeRoi Jone, 1963
"JAZZ: The Transition Years 1940 – 1960", John S. Wilson, 1966


...a další
"JAZZ PODIUM", Stuttgart

::časopisy a ročenky::
"DOWN BEAT" a "DOWN BEAT YEARBOOK", Chicago



Populární příspěvky z tohoto blogu

Cukrář Jack Phillips nepeče pro LGBT

F. X. Šalda "Volnost"

"Stíny minaretů: islám a muslimové jako předmět českých veřejných polemik" B. Ostřanský, O. Beránek (Academia, 2016)

"Islám - umění a architektura" Markus Hattstein a Peter Delius (Slovart, 2006)