Rasismus v České společnosti: Paterčata vs. bílý svět (31.5.2013)


V Praze se narodila paterčata, ale protože nemají správnou barvu, je to pro část české společnosti problém. V internetových diskuzích pod touto zprávou se objevují komentáře „nejsou Češi, ale Romové, tudíž se narodila romská paterčata“ nebo „ty kofoly budeme muset živit“, „topinka, jigaboo, negr“.
 

Pracuji v kanceláři a s rasismem mám osobní zkušenost. S rasismem, který je daleko zákeřnější než ten, o kterém píší media. Mám na mysli chování lidí, kteří na první pohled vypadají sympaticky a mají rodiny, když si to ale začnete myslet, vypadne z nich, že „jeden náš klient je divnej, protože je černej“ a kolegyně, která vychovává dvě děti se zeptá, „je alespoň chytrej?“
 

Před několika lety jsem napsal email do hudebního obchodu, který prodával cd skupiny Orlík s dotazem, jestli je v pořádku v 21. století prodávat hudbu, kde se zpívá „Bílá liga, bílá síla“? Dostal jsem odpověď, že „album je po právní stránce v pořádku“.
Násilné akce nazi-skinheads a házení zápalných lahví do oken romských rodin jsou samozřejmě neomluvitelné, ale v jejich chování a chování svých kolegů vidím jeden podstatný rozdíl. Rasista, který se otevřeně hlásí a i se chová dle nenávistné ideologie je „čitelný“ a my jako společnost víme na jaké straně je on a my. V případě mých „bodrých“ kolegů v práci se ale obávám, že ten rasismus s přátelskou tváří, který je vždy dobře vybaven argumenty na svoji obhajobu, je daleko víc nebezpečnější a proti němu by měla česká společnost začít něco podnikat. Tento druh xenofobie je schopný propašovat mezi lidi rafinovanou nenávist s „racionálním“ vysvětlením pro své postoje. Nikdy jsem neslyšel o bílém zloději nebo bílém vrahovi, ale mít černou kůži je problém od prvního dne, kdy se narodíte. Je velmi zajímavé, že ti samí kolegové, co měli problém s „černým“ klientem, uronili krokodýlí slzu, když vyprávěli zážitky po shlédnutí filmů Pianista nebo Lidice, a uměli velmi pohotově vysypat z rukávu spoustu morálních esel. Nevím, kdo, ale mám dojem, že někdo (media?) naučil některé brečet na povel, jakmile se v TV objeví určitý obraz nebo zpráva.



Neumím si představit, jak se člověk v takové společnosti může začít chovat jinak nebo přímo změnit své chování. Osobně bych se nechtěl změnit a ještě dnes bych vybral nějakou tlustou bílou peněženku.








*Foto:  "Romové ve fotografii Evy Davidové"



Theme music: Brother Yasiin Bey (FKA Mos Def) "Ghetto Rock"




Populární příspěvky z tohoto blogu

Alex Haley Tells the Story of His Search for Roots

Nový orient na téma: muslimové ve světě svém i cizím (články od 50. let do současnosti)

"Manifest radikálního realismu" Dominik Forman

"Z průpovědí arabských" Zuzana Kudláčková (Litera Proxima, 2011)